Polární oblasti jsou, co se týče těžby ropy a případné havárie, nejvíce citlivé. Nejen Greenpeace, ale i řada jiných organizací se snaží, aby polární oblasti nebyly ohrožovány těžbou ropy ani plynu.
Putin onen komplot pochválil, takže z hlediska ochrany životního prostředí sklízí silné body do mínusu i on.
Přes uvalené sankce na Rusko se jeví, že olejářským koncernům jsou sankce „ukradené“. Spojení Exxonu (USA) a Rosněftu (Rusko), dokazuje to, že koncerny stojí nad státy a národními vládami, což je odsouzeníhodné a mělo by být trestuhodné.
Ukazuje to i další, zcela obecnou věc. Naše společné dědictví – planeta a její zdroje – může na svém území jeden využívat rozumně a druhý drancovat. A není síla, aby se drancování na území státu mohlo zabránit ze strany rozumnějších států?
Spojení EM a R ale ukazuje i něco jiného: když jde o velké peníze, jde vše stranou.
Embargo na Rusko se ve světle této severské ropné spolupráce jeví jako podivné. A vzniká další otázka: Proč by měly být břidlice na Ukrajině zdrojem konfliktu (Chevron a Shell), když ropa na dalekém severu je naopak osou spolupráce?
Dokud však budeme závislí na ropě a plynu z fosilních zdrojů, nemůže od Obamy, Putina a dalších, stejně jako od olejářských koncernů čekat nic jiného, než že půjdou s těžbou a s tím souvisejícím drancováním planety stále dál do poslední kapky ropy.
Napsat komentář